Pro zavádění a provozování různých aplikací Internetu věcí (IoT) v inteligentních městech se z hlediska obcí nabízí tři základní modely vlastnictví. Tak se o tom zmiňuje zpráva „The Municipal Internet of Things (IoT) Blueprint“, kterou vypracovala skupina Wireless SuperCluster of the Global City Teams Challenge fungující pod záštitou Národního institutu pro standardy a technologie (National Institute of Standards and Technology, NIST). Tento dokument má městům pomoci lépe pochopit příležitosti a výzvy IoT.
Sítě IoT poskytují mnoho zajímavých možností jak výrazně zlepšit fungování měst v řadě oblastí. Nejdříve je se však třeba rozhodnout, kým budou tyto sítě vlastněny a provozovány. To v praxi znamená stanovit obchodní model a vlastnickou strukturu. Zde jsou tři modely, jak se s tímto problémem vypořádat.
Vybudovat a vlastnit
Tento model je velmi podobný tradičnímu přístupu zadávání veřejných zakázek, kdy vládní orgány stanovují specifické požadavky na síť IoT, zadávají je do konkurenčních nabídek a uzavírají smlouvy se s vybranou společností na vybudování sítě podle těchto požadavků. Vládní či městská organizace hradí veškeré náklady na výstavbu a instalaci a bude mít výhradní vlastnictví všech systémů. Výhodou tohoto modelu je pravděpodobnost nižších provozních nákladů a vysoká flexibilita při využívání, tj. nové služby mohou být snadno a rychle zaváděny. Na druhé straně nevýhodou jsou vysoké investiční náklady, průběžné provozní náklady a potřeba mít zaměstnance s potřebnými technickými dovednostmi pro provoz a údržbu sítě. I když v mnoha případech může dojít k uzavření smluv s externí společností a provoz a údržbu sítě řešit dodavatelským způsobem.
Předplatné/5G
Model předplatného/5G předpokládá v krátkodobém výhledu širokou dostupnost mobilních služeb IoT, jako NB-IoT či Cat M v rámci nabídky mobilních operátorů nebo poskytovatelů sítí LPWAN jako LoRaWAN či Sigfox. Očekává se, že v blízké budoucnosti si vládní organizace budou moci síťové služby IoT předplatit stejným způsobem, jako dnes různé mobilní služeb jako telefon či přístup k internetu. Mobilní operátoři i poskytovatelé LPWAN si budují či již vybudovali vlastní sítě IoT, takže ze strany vládních organizací jde jen o to vybrat si na otevřeném konkurenčním trhu službu IoT, které nejlépe odpovídá stanoveným požadavkům. Výhodou tohoto modelu snadnost nasazení, prakticky nulové počáteční kapitálové náklady na vybudování sítě a potřeba technicky personálu. Nevýhodou je, že náklady za předplatné se budou v průběhu času navyšovat a využití omezené v rámci podepsaných smluv. Aby bylo možné zavést nové služby, bude potřeba podepsat nové smlouvy.
Partnerství privátních a veřejných organizací
Tento model kombinuje vlastnictví v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti projektů IoT a může mít mnoho různých podob. Například vládní organizace se může dohodnout s poskytovatelem sítě, že bude nájemcem privátní sítě a výměnou za to získá větší slovo při návrhu a specifikaci sítě. Nebo vládní organizace vybuduje a provozuje síť IoT pro svoje účely, ale současně svoji síť IoT pronajímá místním společnostem.
Nicméně, bez ohledu na model vlastnictví a provozování musí vládní organizace zajistit, že budou pokryty všechny aspekty sítě IoT. K tomu již od počátku jakéhokoliv projektu potřebuje mít ty „správné“ zaměstnance. To znamená mít mezioborové týmy zahrnující odborníky z oblasti veřejných staveb, informačních technologií a inovací, městského plánování, právních předpisů a také zástupce technických orgánů, občanských poradních výborů a samozřejmě volených zastupitelů.
Zdroj: RCRWireless
