Koncept Internetu věcí (IoT) nabízí obrovský potenciál pro digitální transformaci, přičemž zásadně mění způsob, jakým fungují podniky a jak lidé žijí své každodenní životy. Tento potenciál však zůstává do značné míry nenaplněn, zejména v oblasti průmyslové výroby, kde bude třeba provést ještě mnoho inovací, aby se zvýšila efektivnost výroby.
Jednou z věcí, která brání širšímu zavedení IoT ve výrobě, je problém, že spousta projektů selhává již ve fázi testování konceptu, tj. při pilotním provozu. Například podle nedávného průzkumu téměř 30 % podnikových projektů IoT selhalo již ve fázi pilotního provozu.
Některé podniky hledají nové technologie jako umělá inteligence, blockchain nebo 5G poskytující spolehlivou konektivitu a nízkou latenci, aby překlenuly mnoho mezer v rámci průmyslového IoT. Všechny tyto technologie jsou důležité pro odstartování čtvrté průmyslové revoluce, nicméně by bylo naivní věřit, že tato řešení vyřeší všechny problémy již ve fázi pilotního projektu. Důvodem je, že problémy nejsou pouze technické, ale také kulturní.
Nové technologie mohou významně pomoci, ale v první řadě musí řešit skutečné problémy firmy. Jde o to zavádět nové technologie, protože je to pro firmu přínosem a přináší to skutečné hodnoty, a ne proto, že je to moderní. V opačném případě projekty IoT realizované podniky selžou, protože na konci pilotního provozu nebudou schopny prokázat svou hodnotu. Také je důležité opustit představu, že IoT je řešením pro všechno a místo toho se zaměřit na to, jak poskytovat svá obchodní řešení rychleji, levněji a efektivněji.
Aby bylo možné naplnit potenciál IoT v oblasti průmyslové výroby, musí podniky s IoT zacházet jako s nástrojem a hodnotit jej jako jakoukoliv jinou investici. Musí identifikovat hlavní problémy a stanovit, jak by řešení IoT mohlo tyto problémy řešit, modelovat měřítko řešení a následně rozhodnout, zda se investice do projektu opravdu vyplatí.
Příkladem tohoto postupu v praxi je dánský výrobce vodních čerpadel Grundfos, který zjistil, že jejich zákazníci mají problémy s jejich vodními čerpadly. Pokud čerpadla nefungují nebo přestanou fungovat, ztrácí zákazníci drahocenný čas a zisky, zatímco čekají na opravu. Proto na čerpadla nainstalovali senzory IoT, které shromažďují data, aby bylo možné předpovědět, kdy budou čerpadla potřebovat údržbu. To pak zákazníkům dovoluje provozovat čerpadla takřka bez výpadků.
Důležité je také nalézt pro řešení IoT „správnou“ zákaznickou základnu. Například automobilová společnost Borgward zjistila, že v Evropě existuje množství zákazníků, kteří mají zájem o připojená vozidla. Společnost s Orange Business Services tedy vytvořily automobil, ve kterém jsou zakomponovaná různá řešení IoT, včetně vzdáleného monitorování a řízení a samozřejmě připojení automobilu k internetu. Toto řešení bylo tak úspěšné, že se rozšířilo i mimo Evropu a je nyní dostupné po celém světě.
Zavádění IoT jen proto, že je to moderní a že se o IoT hodně hovoří, značně omezilo přínos této technologie pro průmyslová odvětví, protože takové pilotní projekty nepřinesly zákazníkům hmatatelná řešení a neuspěly. A nejde o problém, který lze vyřešit výhradně technologií. S nástupem sítí 5G se ocitáme v kritickém bodě – IoT sítě jsou bezpečné, spolehlivé a poskytují nízkou latenci a dostatečnou přenosovou kapacitou – a jsou tedy dobře připravené pro řešení kritických potřeb průmyslových aplikací. To, co je nyní skutečně potřeba, je posun v přístupu při zavádění řešení IoT, tj. zaměřit se mnohem více na propojení technologie s řešením konkrétních problémů a výzev tak, aby skutečná hodnota řešení IoT projevila již během pilotních projektů.
Daniel Elizalde, Ericsson
Zdroj: IoT NEWS
